Proč se Evropa a Latinská Amerika navzájem potřebují
Má-li být EU uznávána jako skutečný geopolitický aktér, nestačí pouze posilovat naši vnitřní jednotu – musíme rovněž přehodnotit náš strategický kompas, soudržněji využívat naše politické a hospodářské nástroje a efektivněji identifikovat nejen rizika, ale i příležitosti. Proto jsem již na začátku svého mandátu upozorňoval na to, že Evropa musí upevnit své vazby se zeměmi Latinské Ameriky a Karibiku.
Abychom tohoto potřebného kvalitativního pokroku dosáhli, musíme prohlubovat politický dialog na nejvyšší úrovni. Naše úsilí však nebude důvěryhodné, pokud se nám nepodaří modernizovat stávající dohody o přidružení s Mexikem a Chile, podepsat sjednanou dohodu s africkým, karibským a tichomořským společenstvím, která má nahradit dohodu z Cotonou, ratifikovat dohodu o přidružení se zeměmi Střední Ameriky a dokončit dohodu mezi EU a Mercosurem.
Ačkoliv obchod hraje ve všech těchto dohodách důležitou úlohu, žádnou z nich nelze považovat za dohodu výlučně obchodní povahy. Nejkomplexnější z nich – dohodu s Mercosurem – vyjednáváme již více než dvě desetiletí. V jedné dojemné písni se možná zpívá, že dvacet let není nic, ale v tomto případě je to příliš dlouho.
Minulý měsíc jsem se při návštěvě Jižní Ameriky setkal s vedoucími představiteli Argentiny, Paraguaye a Uruguaye, která nyní vykonává rotující předsednictví Mercosuru. Nedávno jsem pak poblahopřál nově zvolenému brazilskému prezidentovi Lulovi da Silva k jeho zvolení. Dohoda mezi EU a Mercosurem byla jedním z hlavních témat všech těchto rozhovorů, přičemž jsem všem vedoucím představitelům zdůrazňoval, že politická vůle k dokončení této vzájemně prospěšné dohody zdaleka neutuchá.
Výraz „strategický“ je bezesporu výrazem nadužívaným. Nicméně v případě dohody mezi EU a Mercosurem jen stěží naleznete výstižnější přívlastek. Někteří se odvolávají na protichůdné zájmy a s touto dohodou nesouhlasí, avšak pro její dokončení existují přesvědčivé argumenty.
Dohoda mezi EU a Mercosurem je zaprvé mnohem více než pouhou obchodní dohodou. Je to navýsost politický nástroj, který by rozvíjením dialogu a spolupráce ukotvil strategickou alianci mezi dvěma regiony, jež z hlediska zájmů a hodnot patří k nejtěsněji propojeným na světě a mají podobnou představu o tom, v jaké společnosti chtějí žít.
Kromě toho na obou stranách Atlantiku hodláme posílit naši strategickou autonomii a zlepšit naši ekonomickou odolnost tím, že snížíme přílišné závislosti. Autonomie však neznamená izolaci. Znamená diverzifikaci hodnotových řetězců, která následně vyžaduje spolupráci se spolehlivými hospodářskými a politickými partnery.
Dohoda mezi EU a Mercosurem, jež patří mezi největší světové obchodní bloky s celkovým počtem obyvatel přesahujícím 700 milionů, by byla největší obchodní dohodou v historii EU. Jednalo by se rovněž o první komplexní obchodní dohodu Mercosuru, která by posílila integraci tohoto uskupení.
Společná pravidla by umožnila vzájemné otevření našich obrovských trhů, vytvořila by příležitosti pro podniky na obou stranách Atlantiku a podpořila by vytváření kvalitních pracovních míst v Evropě i v Latinské Americe. Dohoda zohledňuje i hospodářskou asymetrii obou bloků a upřesňuje, že obchod by se otevíral postupně, což by příslušným odvětvím poskytlo čas na modernizaci a zvýšení konkurenceschopnosti.
Země Mercosuru bezesporu chtějí více vyvážet do Evropy, avšak nechtějí zůstat pouhými vývozci surovinových zdrojů. Mají v úmyslu rozvíjet svou výrobní a vývozní kapacitu, zvyšovat přidanou hodnotu přírodních zdrojů prostřednictvím inovací a technologií a zároveň dodržovat přísné sociální a environmentální normy.
Třetí argument pro dohodu mezi EU a Mercosurem spočívá v jejím potenciálu přispět k pokroku v opatřeních v oblasti klimatu a ochrany životního prostředí. Politická dohoda, jíž EU a Mercosur dosáhly v roce 2019, byla totiž jednou z prvních dohod, které obsahovaly odkaz na Pařížskou dohodu o klimatu. V Evropě však zaznívají hlasy zpochybňující rozsah tohoto závazku, zejména s ohledem na zrychlující se odlesňování v Amazonii, k němuž v posledních letech dochází. Některé z těchto hlasů tvrdí, že jedinou důvěryhodnou cestou vpřed by byly autonomní právní předpisy EU. Nemůžeme se však izolovat a současně chtít měnit svět. Náš regulační rámec musí být doprovázen intenzivnějším mezinárodním dialogem a spoluprací, jež se zaměří na vyjasnění společných závazků a budování udržitelnějších hodnotových řetězců.
Nově zvolený prezident Lula jasně vyjádřil přání bránit brazilskou demokracii, vyléčit rány, jež brazilská společnost utržila, intenzivně se věnovat problematice sociální spravedlnosti, podpořit hospodářství a zároveň řešit změnu klimatu a odlesňování v Amazonii. Dohoda s EU by toto úsilí podpořila tím, že by umožnila sdílení znalostí, zdokonalení norem a podpořila by ochranu životního prostředí a udržitelné způsoby výroby. Evropská strana navrhne další nástroj upřesňující naše společné závazky v oblasti environmentální udržitelnosti.
Dohoda mezi EU a Mercosurem není konec, ale začátek. Je začátkem společné cesty a vytváří institucionální rámec potřebný k usnadnění spolupráce v celé řadě oblastí společného zájmu, od ochrany lidských práv a udržitelného rozvoje až po regulaci digitální ekonomiky a boj proti organizované trestné činnosti. Tato dohoda posílí naše vztahy nejen mezi vládami a institucemi, ale také mezi poslanci, občanskou společností, podnikateli, studenty, univerzitami, vědci a tvůrci.
Je načase opustit krátkodobou taktiku. Ve světě gigantů představují EU a Mercosur dohromady pouze 10 % světové populace a 20 % celosvětového HDP. Pokud Evropa a Mercosur chtějí mít vliv, je obchodní dohoda mezi EU a Mercosurem strategickou nutností. Brazilské předsednictví Mercosuru a španělské předsednictví EU, které začne v druhé polovině roku 2023, nabízejí mimořádnou příležitost dodat vztahům mezi EU a Mercosurem potřebný impulz.